Příběh 2014

Ergan. Menší kontinent na kterém mnoho let probíhaly boje o moc mezi šesti královstvími. Tyto země nejsou obydleny pouze lidmi ale také elfy, trpaslíky, hobity a vší možnou podobnou havětí. Několik tisíc let se formovala politická situace a nikdo ani netušil že během ani ne šesti set let bude toto vše obráceno v prach.

Celé to začalo před 632 lety na hranicích Kel´Aahronu a Obmitaru jednoho podzimního večera když se zde objevilo podivné stvoření. Asi tři metry vysoká nestvůra, která měla šupinatou rudě zbarvenou kůži, na hlavě rohy a na rukou dlouhé pařáty, kterými zvládlo roztrhnout divočáka ve dví. Tato zrůda zabíjela vše, co se pohnulo a ničila cokoli jí přišlo pod pařáty. O život přišlo na sto lidí, než se jí podařilo zabít a tou dobou se začala objevovat proroctví o konci světa a o tom, že tato zrůda byla pouze první z mnoha, které na nás posílají bohové z podsvětí. A opravdu: V následujících letech se začali vyskytovat tito démoni čím dál častěji až nakonec přesně padesát let po příchodu prvního démona se začali pohybovat ve skupinkách a organizovaně. Přišel první vůdce démonů. Tito démoni se pohybovali po Obmitaru a Kel´Aahronu, pálili a plenili vesnice a menší města. Spojené armády Obmitaru a Kel´Aahronu se pokoušely je zastavit, ale utrpěly při tom velké ztráty a jen je zpomalily v postupu. Až roku 81 tohoto věku se jim podařilo v bitvě na pláních u města Terwin démony porazit a jejich vůdce zabít.
Po bitvě na pláních Terwinu se démoni opět objevovali jen roztroušeně a jednotlivě. Tyto démony začali lovit a zabíjet zkušení válečníci, kteří si říkali lovci démonů. Mnoho těchto válečníků byli veteráni z bitvy u Terwinu, ale démoni se objevovali po celém Erganu a tudíž i lovci démonů byli všude.

Třicet jedna let to takto pokračovalo. Až jedné chladné zimní noci to přišlo. Obyvatelé hraničního městečka Kern poklidně spali, když se ozval zvon: Poplach! Vojáci běželi na hradby, ale po těch už šplhali démoni. Jako pavouci se chytali i těch nejmenších výčnělků a spár na zdech. Než se rozednilo, tak město padlo. Pouze několika lidem se podařilo uniknout podzemními tunely. Armáda démonů postupovala a zabíjela vše, na co přišla. Byla to největší hrozba za poslední tisíce let. Lidské armády se pokoušely démony zastavit, ale nebylo to nic platné po každém zabitém démonu se objevilo několik dalších. Když narazili na nějaké město tak ho během několika týdnů obrátili v prach. Bylo to jako morová rána šířící se od Kernu do všech směrů.

Po třinácti letech bojů se vše zdálo být ztraceno, až v bitvě o Bílý dvůr nastal zvrat. Třináct válečníků se postavilo do čela armády. Hordy démonů se valily a zatímco ostatní vojáci měli v očích strach, oni byly naprosto klidní. Salvy šípů se do démonů zabodávaly, ale jen pár z nich padlo a většina se hrnula dál. Když se první démoni přiblížili, jejich meče začaly zářit. Bitva započala a meče těchto bojovníků roztínaly démony ve dví jako by to byli pouzí slamění panáci, na kterých se cvičí nováčci. Brzy bylo po všem. Po mnoha letech prohraných bitev a zoufalství svítala lidem naděje. Tito válečníci byli prý požehnání samotnými bohy a kdekoli se objevili, tak morálka stoupla a démoni byly rozdrceni. Ale i tak trvalo dalších dvacet tři let než se podařilo démoní armády plně rozprášit v bitvě v Tingorském pohoří. Mnoho válečníků padlo ale těchto třináct přežilo všechny boje a dva roky po vítězství založili řád lovců démonů. Říkali si Rytíři Mříže.

Tento řád byl podporován všemi královstvími a brzy se jeho řady začaly rozrůstat. Víc jak padesát let se celý svět vzpamatovával z války démonů a Řád Mříže získával na síle. Až roku 207 se démoni opět začali formovat a již potřetí se sjednotili; ovšem tentokrát již nezůstal žádný démon samostatný a všichni stanuli pod jedním velitelem. Démoni se formovali a postupovali ze všech koutů Erganu směrem do středu Obmitaru. Každý voják na kontinentu bojoval a pokoušel se je zastavit, protože všem vládcům bylo jasné, že až se tyto armády spojí, tak je nic na světě nezastaví. Za podpory Rytířů Mříže se dařilo démony zpomalovat a ničit, ale i tak hlavní démonní voj sílil každým dnem a přibývalo mnoho nových démonů, které před tím nikdy nikdo neviděl. Až došlo na bitvu o Zlaté Údolí. V této bitvě se mělo rozhodnout o osudu celého kontinentu a proto se měla démonům postavit všechna vojska svobodného světa. Bitva to byla tak velká, že žádná podobná se v historii nevyskytuje. Stovky Rytířů Mříže spolu s tisíci lidí, elfů a trpaslíků stanulo na úrodných polích Zlatého údolí aby zastavilo tu zhoubu, která sužuje tento svět. A proti nim se vyhrnuly tisíce démonů lačnících po jejich krvi. Mnoho udatných válečníků padlo. Mnoho se jich již nikdy nevrátilo domů, ale ta strašná armáda démonů byla rozprášena a jejich velitel se dal na útěk spolu se skupinkou svých věrných. Zbytky řádu Rytířů Mříže pod vedením samotných původních třinácti se vydalo na lov, aby ho dopadli a zabili. Toho dosáhli až o rok později na jaře roku 248.

Ale s porážkou démonů ve zlatém údolí začaly boje o moc. Králové Obmitaru, Kalenardhonu, Tilionu a Gil Barvenu vycítili možnost posílit svou moc ve zmatku po démonech a začali útočit na okolní království. A tak až do roku 313 probíhaly po celém Erganu boje o moc a v této době neměl řád Rytířů Mříže skoro žádnou podporu Navíc po bitvě o Zlaté údolí se jejich počty velmi snížily a tak se stalo, že se roku 311 rozpadl a z těchto kdysi mocných válečníků se nyní stali potulní lovci démonů bez domova. Ale pak se opět začaly shlukovat skupinky démonů na různých místech po celém Erganu a opět ničily všechno a všechny. Nebyli tak organizovaní jako v minulé válce a dokonce se občas stalo, že bojovali i proti sobě. Přes sto let byl Ergan devastován válkami démonů až se roku 418 podařilo poslednímu z původních třinácti válečníků porazit poslední armádu démonů v bitvě u pramenu Kel´Silnar. Sám byl ale v této bitvě zabit. Jeho družina přinesla hlavu velitele démonů do hlavního města Kel´Aahronu jako kořist a ta hlava zde byla napíchnuta na kůlu nad hlavní branou.

Pár let byl klid a panoval mír. Ale mír nikdy netrvá věčně. Brzy začaly zase boje a i když byla země zdevastována válkami, lidé se stejně pokoušeli o ovládnutí celého Erganu. Po více jak staletí probíhaly boje mezi lidmi a ke konci těchto válek byla většina zemí naprosto zdecimována jen se zbytky armád a na pokraji hladomoru. Toho využili opět démoni, kteří již nyní šli cíleně za zničením jednotlivých království. v roce 555 padlo království Kel´Aahronu a démoni pokračovali v bojích směrem do Mel´Wilornu. V této době už nejsou zprávy o tom jak to vypadá na jiných místech, takže nikdo neví jestli ještě někde někdo žije, ale předpokládá se že již nikdo jiný nezbyl.

Před patnácti lety byl do tohoto kraje převelen kapitán Leron Ilindon a skupina válečníků, kteří mají tento kraj bránit. Nějakou dobu se mu to docela dařilo, ale před pěti lety byla jeho pevnost zničena a většina jeho vojáků pobita a on byl nucen se stáhnout do Bílého dvora, kde zverboval místní obyvatele a podařilo se mu odrazit útok démonů. V následujících pěti letech se podařilo ustálit fungování tohoto kraje a postavit pevnost, ze které vede kapitán válku proti démonům, díky čemuž jsou tři města, nacházející se v okolí, o něco bezpečnější. Ale i tak jsou neustále v ohrožení.

Jediná místa, kde s jistotou víme, že se ještě drží, jsou dvě další města: Horská bašta Egoran a jezerní město Tyr. A pevnost, kterou je celé toto území spravováno kapitánem a rytířem Mříže Leronem Ilindonem. Zde, v Bílém dvoře panuje Lord Protektor. Který ho brání za pomoci svých Mírotvůrců. Zde ve městě se nacházejí snad všechny rasy Erganu, i když zde převládají lidé a všichni spolupracují na tom, aby toto město fungovalo.