Kronika kočovných

Celá století jsme žili ve smíru a klidu. Obdělávali svá pole a chovali dobyek. Vzdělanost rostla a zdálo by se, že nás nemůže nic ohrozit. Skoro jako sen, která však náhle zkončil. A jako vždy v tom nejlepším. Přišli náhle. Tak náhle, až k neuvěření. Z počátku jich bylo pár vedeni silným vůdcem. Plenili. Zabíjeli. Říkali jsme jim černá smrt. A bylo jich čím dál víc. Objevijící se od „nikud“.
Začala dlouhá krutá válka s Démony. Rytíři mříže dělali co mohli, avšak byli v početní nevýhodě. Všichni bojeschopní muži byli verbováni do armád na mnoha frontách. Bojovali urputně. Za svou zemi za svoje ženy za děti a za děti těch dětí. Prohrávali jsme. Zdroje nepřítele byly nevyčerpatelné. Byl to konec. Apocalypsa. Naprostý konec. Ergan byl zruinován a vypleněn.

Ne však úplně. Zbylo nás málo. Doslova hrstka. Stále putujeme a hledáme místo, kde by na nás nemohli. Ale jsou všude! Bohové, Démoni jsou všude a pokračují ve svém konání zkázy. Již pár rytířů Mříže zbývá a nestačí redukovat populaci temných na NAŠEM území. Už je to přes šest set let, co si uzurpují vše co jim přijde do cesty. A jsou stále silnější.
Kriminalita stoupá, vzdělání upadá, lid je zdrcen.

Schyluje se k poslední bitvě, která rozhodne o další existenci lidské rasy. Zbývá nám jen doufat, že Temní neovládnou kontinent úplně. Ať nám jsou Bohové nápomocni v těchto těžkých chvílích. 

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now