Kdysi královské věnné město, založené ještě dávno před démony Mel Willornskými na obranu jejich
jihovýchodní hranice. Město samo několikrát změnilo správu a poměrně dlouhou dobu bylo pod
nadvládou Obmitarského císařství
Po invazi démonů je napůl v troskách – nepřehledné ulice plné zříceného zdiva, mezi tím provizorní
tábořiště, každá alespoň trošku obytná budova obsazena a vyspravena k obývání. Tento „skvost“ byl
jako nejzachovalejší z měst této poloviny Mel’Wilornu zvolen hlavním městem Lestenova svobodného
dominia. Město samotné však kvůli vnitřním třenicím ovládají Žlutí, hraběti Lestenovi nazlost jej nazývají
Lestenova pýcha. Mnohem častější označení je však Město Bláznů, které je zároveň mnohem
výstižnější. Vznikl zde dokonce pokus o jakousi organizaci tohoto chaosu, v čele s Radostou (což je
starosta, jehož jeho práce baví).
Jakkoli je město polorozpadlé, stále si drží určitý tvar. A kanály, hlavně ty kanály. Město je již poměrně
blízko Kalenardonu a jeho klima ho ovlivňuje, a proto je tu poměrně teplo. To vedlo ještě v císařských
obmitarských časech k rozsáhlému budování sklepů pro uchovávání studených potravin. Jak léta
plynula, sklepy se rozšiřovaly a spojovaly, ve velké vlně veder se dokonce většina administrativních
institucí přesunula do vlastních sklepů a iniciovala tak další budování katakomb... zkrátka, tam, kde
končí město na povrchu, začíná město podzemní, rozsáhlejší a spletitější (a nebezpečnější).
Město je v současnosti postupně rekolonizováno. V rámci možností bezpečná je zatím pouze povrchová
část jihozápadu města. Což není mnoho.
A za barikádami, narychlo vztyčenými, aby ohraničovaly, kde je to „naše“, se skrývá nejedno nebezpečí.
V nedávné době se začaly objevovat zkazky o ohavných bytostech, ne nepodobných lidem, které jsou
schopny používat zbraně a částečně i rozum. Místní jim přezdívají „plísňáci“.