Legenda o přesunu Tilionu na moře

1. Část

Psal se 4. měsíc roku 342 P.D. a Therun, Tilionský král, byl už v koncích. Posledních několik dní strávil zahrabaný v hlášeních od zvědů z fronty, bezútěšné to čtení. Najít tak něco co by je z této šlamastiky dostalo…

Záplava démonů už není problém jen v Kel'Aahronu a Gil Barvenu, už dorazila i do naší krásné země. Naši udatní hoši se musí stahovat dál a dál. Jak potupné, když musí Tilionská armáda někomu ustupovat! I námořnictvo z velké části zakotvilo, aby pomohlo domobraně. I přesto byly ztráty obrovské. Nejen mezi vojáky, války vždy nejvíce odnáší civilisté. Nejhorší na tom všem je, že se nezdá, že by šlo o lokální problém, celý kontinent mohl být napaden. Jestli vůbec ještě někdo zbyl... S trochou štěstí nezbyl nikdo z Gil Barvenských, snad jediná kapka naděje v moři utrpení.

Do tří měsíců toho nezbyde moc ani z Tilionských a jejich krásné země. Jen na moři byl zatím klid.

A tehdy to krále napadlo. Moře bude naše spása.

2. Část

2. dne 6. měsíce roku 342 P.D. Den, který vešel do dějin jako první Sraz Admirálů. Sraz, na kterém král Therun oznámil to možná největší rozhodnutí svého vládnutí.

„Odplouváme!” Ozvalo se rozhodně napříč oněmělým sálem.

„Jistě by bylo hrdinské bojovat za svou vlast, ale je to opravdu hrdinství, když nezbude nikdo, kdo by o něm mohl vyprávět?”

V tvářích admirálů byly vidět obavy, ale i porozumění. Nikomu se nechtělo opustit domov, nebyla tu však jiná možnost.

„Za jeden měsíc, na den přesně, vyplujeme na širé moře a najdeme novou zemi – bez démonních hord. Vystavíme nová města a nové království, které budeme moci nazývat domovem. Tilion bude žít dál!”

A tak se také stalo, s prvními teplými dny vyplouvá celé tilionské loďstvo, rozdělené do flotil pod vedením jednotlivých admirálů, a vydává se do všech stran. S vědomím, že své druhy teď nějakou dobu neuvidí. Král však ještě před odplutím vydal rozkaz. 2. dne 6. měsíce se všichni zase setkají na sopečném ostrůvku, dnes známém jako Královské kotviště, aby se podělili o své objevy.

3. Část

Nalezeno ve vraku lodi.

16. den 1. měsíce, roku 343 P.D.

Strávit celou zimu na moři bývá vždy obtížné. A tato je obzvláště krušná. Ztratili jsme už řadu dobrých lidí, někteří umrzli, jiní spadli z paluby a nepodařilo se je vytáhnout včas. Voda je mrazivá a to co žije v ní hladové. Přišli jsme i o dvě lodě. Ostrý vítr zvedá takové vlny, že i zkušení námořníci mají problém udržet loď na hladině. Včerejší bouře byla snad nejhorší od počátku zimy – vlny hravě převyšující výšku paluby, vítr tak silný, že trhal i zkasané plachty. Kormidelníka jsme museli přivázat. Přišli jsme o čtyři muže. Zmizeli pod hladinou a už jsme je neviděli. Nejhorší ale byl ten hukot. Znám zvuk větru a vím jak děsivý může být, ale tohle bylo něco jiného, tak hluboký a zlověstný… skoro jako hlas. Kdo ví co přichází s bouří jako byla tato.

Dnes to nevypadá o moc lépe, ráno bylo sice hezky, ale kolem poledne se zatáhlo a nebe je černější než v noci. Alespoň se nám podařilo najít ostrůvek. Za posledních několik měsíců jsme nalezli několik malých ostrovů, na třech z nich jsme nechali základní posádku, byly dost veliké, aby ji uživili a dost zalesněné, aby mohli těžit dřevo. Volné lodě jsme přivázali k jiným, máme tak více místa na zásoby. Na druhou stranu loď ztrácí manévrovatelnost, což při bouřích jako byla včera a jaká nejspíš přijde i dnes, umí být dost nebezpečné. Zakotvili jsme a snad přečkáme bouři v pořádku.

4. Část

2. den 6. měsíce roku 343 P.D.

Dnes započal Sraz Admirálů, ačkoli flotily proudily do Králova Kotviště už posledních několik dnů. Už ale nemůžeme mluvit o flotilách v pravém slova smyslu. Nejen posádka flotily, která v zimě ztroskotala, a jejichž poslední zápis v deníku byl dnes čten na sněmu, totiž dospěla k rozhodnutí uvazování lodí k sobě.

Hlášení admirálů však nepřineslo dobrých zpráv. Ostrůvků, na kterých zůstala malá posádka bylo sice hodně, ale žádný dost velký pro budování civilizace. Všem začalo docházet, že pro ně širé moře bude možná domovem po značně delší dobu. Prorože ale dokáže být nemilosrdné, vyvstala otázka jak udržet lodní shluky – říkejme jim od teď už města – v pořádku a na hladině.

Tak se krom admirálů sešli i učenci a začali pracovat na řešení. Někteří přišli s vhodnějším způsobem ukotvení, jiní, převážně z flotily admirála [jméno admirála] se vydali smělejší cestou, chtěli s bouří bojovat. Zprvu se jim ostatní vysmáli, ale když pak představili artefakt, který se jim podařilo vyrobit za pomoci prazvláštní perly, Perly hlubin, bylo vše jinak.

5. Část

Starý muž zavřel knihu, a zbytek příběhu už pouze vyprávěl.

Po sérii experimentů se učenci rozhodli představit svůj objev admirálům. Ti byli zprvu skeptičtí, artefakt totiž musel být konstantně napájen energií (a ne malým množstvím). K aktivaci byla třeba celá skupina mágů. Když ale admirálové viděli jak ustaly vlny a zmírnil se vítr, byli nadšeni. Okamžitě vyhlásili lov na Perly Hlubin.

Artefaktům z nich vyráběných se začalo říkat Srdce Města a za nedlouho byly nedílnou součástí každého většího města a umožňovaly jejich růst a prosperitu. Bohužel však, ani s většími městy se nedařilo nalézt žádnou pevninu, vyjma menších a neobyvatelných ostrovů. Tak si Tilionský lid pomalu ale jistě zvykal, že města jim budou domovem již natrvalo.

Každý rok se pak konal Sněm Admirálů u Králova Kotviště kam přijížděla všechna města. Probíhaly velké oslavy, výměny surovin, lidí a příběhů. Vznikaly i nové zákony, které nás chrání v našem novém způsobu života a my se naučili ho milovat.