Pověst o Bartoloměji Nezlomnějovi
*Když kteréhokoli z Farmářů probudíte uprostřed noci, zvládne vám tohle dědečkovo vyprávění přeříkat na písmenko přesně. Stay awhile and listen…*
„Před mnoha generacemi byl Pupkem našeho rodu Bartoloměj, později zvaný Nezlomněj.
Sám, v srdci ryzím farmářem, chápal, že se ve světě pohybují býložravci i masožravci. Sebe například považoval za zářný příklad býložravce… třeba býka – poklidné, rozumné stvoření se zdravou dávkou protektivní agrese.
Jednoho dne do jeho rodného městecu (už ne vesnice, ale pořád ještě ne města) přitáhla nezvykle početná skupina banditů. Jali se přerozdělovat místní majetek v duchu řádné LSD férovky. Protože Bartoloměj vždy považoval loupežníky a raubíře za přirozenou součást koloběhu majetku, vyčkával, až se objeví na jeho prahu.
Když už sousedům vybrakovali i skryté zásoby skrytých zásob, vypálili všechny slepice a povraždili stodoly, vydali se nájezdníci ke kamennému stavení Bartolomějovu. Byl to dům pořádný, jak se na sedláka sluší – zeď na dva lokte, dubová vrata a okna jako špehýrky.
Lupem řádně namlsaný náčelník banditů už se hrne do dveří, když vtom se v nich objeví Bartoloměj, který rameny vyplní celá skromná dvoukřídlá vrata.
„To bláto mi do baráku netahej. Zuj se, holoto, sic loupit nebudeš!”
Vida, že náčelník nechal mravy doma za pecí a tasil na něho meč, rozkřápl mu Bartoloměj hlavu motykou.
Ostatní, jsouce svědky bídného konce svého vůdce, se zuřivě vrhli na starousedlíka. A tehdy začala a taky rychle skončila bitva u Venkovské Lhoty, kde zahynula většina loupežníků. Hromada mrtvol brzy převyšovala domácí pečlivě opečovávaný kompost. Poslední tři přeživší rezignovali, zuli se, dostali od Bartoloměje korbel piva na zjitřené nervy a nakonec – raději bez lupu, ale při plném zdraví – zdvořile vycouvali ze Lhoty. Svým činem se proslavil a získal si oblibu nejen mezi prostým lidem, ale také šlechtou, která si za ním jezdila pro radu.
Vzpomínkou na tento den je nám rodinný obraz zpodobňující Bartoloměje Nezloměje s jeho motykou, kterou vtloukal do prázdných hlav základy dobrého chování. Před ním klečící šlechtična pokládá důležité otázky z oblasti agrikultury. Co tak vím, tak se ho ptala, jak se jmenuje tahle zelená věc, co roste všude okolo. A von jí říká, ďouče, to je tráva.” *Pat pat*